Ferdův těžký den

To těžké má za sebou, ještě pár dnů a už bude zase dobře.

Hezké Velikonoce

Uháčkovaný Molang

... a dočetla jsem "Den, kdy jsem se naučil žít"
- je to takové pěkné, příjemné čtení

Nalepeno

Rozhodla jsem se vyměnit nůž u plotru, někdy ho správně nastavím za 5 minut, tentokrát mi to trvalo dva dny, špatné načasování? A konečně o víkendu vyřezávám o 106 a ejhle, bílá folie mi dochází. O víkendu ji nikde nedokoupím a v pondělí lepím, no uvidíme. Vyřezala jsem všechno a zbylo mi asi 10 cm bílé folie, uf! 

Podařilo se mi sehnat super prostor na lepení, je hotovo a vše klaplo.

 

Něco jako komix

Už máme z výrobků Julinky docela slušný základ na Velikonoční výzdobu. A o kuřátku-malé slepičce (polštářek uvnitř s obilím)  a slepici velké - příběh, který se mi ukrutně moc líbí.

...na diskotéce slepička (já) půjčuje uplakané slepičce sluchátka, v ZOO s divokou slepičkou, na narozeninové oslavě s troubítkem v puse, dovolená - ty sluneční brýle...

dlouhá řada u sloupu, kde je plakát že se můžete přihlásit na OH, dole se vypíše kartička a hodí do přihrádky, v posilovně na běžícím pásu s čelenkou... 

Jezero

Dočetla jsem.

Nic romantického, ale čte se dobře, pořád jsem čekala kdy už se to obrátí k lepšímu, myslím, že jsem se nedočkala, přesto určitě doporučuji.

Píšou o ní:

Příběh ze současnosti starý jako lidstvo samo Rybářská vesnice někde na konci světa, u jezera, které vysychá a zlověstně vyhrnuje břehy. Muži mají vodku, ženy starosti a děti si škrábou ekzémy. Co má Nami? Nami nemá nic — jen bábu s tlustýma rukama. Nami nemá nic, jen život před sebou: první lásku, o kterou ho připraví ruští vojáci, a pak to všechno další. Raději na to nemyslet.Ale když život začne na úplném konci světa, možná že skončí na jeho začátku. Tenhle příběh je totiž starý jako lidstvo samo. Je to pouť hrdiny, chlapce, který na cestu vyráží jen s uzlíčkem nervů a kabátem po dědkovi. Musí do světa, aby hledal, a vrátit se domů, aby našel. Musí jezero přeplout, obkroužit a nakonec se potopit na jeho dno pro největší tajemství.

Velikonoce ve škole

Juli to prožívala, chtěla tam pomáhat a být a tak jsme tam přes víkend hodně byly.

Byla tam spousta fakt moc pěkných velikonočních výrobků. 

 

  

 

 

 

  

  

    

Ferda

 

Zase dělá starosti, nejdříve nevěděl na kterou přední kulhat dřív a teď pro změnu v úterý jdeme na sono a ukáže se jestli vše OK, nebo cysty a operace. Dobrou hravou veselou náladu má ale pořád.

Březen

Jarní prázdniny

Začaly u babičky Boži s Vašíkem Honzíkem Ondrou a Matějem.... potom u dědy jedna noc, volno a hurá na chatu Severka za Rýmařovem, se svahem na lyžování, na dvě noci. Tady bych to rozvedla, krásná chata s pohodovým kopcem hned u chaty. Vše supr. Až na maličkost, že mi poma zašpinila svítící lyžařské gatě tak, že jsem byla jak pos....

Juli prohlásila jasně a stručně, ještě než jsme vyjely: Nemysli si že budu jezdit na lyžích! Mávla jsem rukou, jako že to se nějak udělá, natěšená na lyže konečně, hurá!!! 

Bezva kopec, ale smůla pro Juli - poma. Když už jako že by na ten kopec se mnou šla, tak se na pomě chudera tak posmýkala, že bylo po všem. Dala jsem ji špatné instrukce... a vůbec. Prostě ji musím dát pokoj a nenutit ji do něčeho co tak strašně moc nechce. Zpívá píská vyrábí čte hraje.... tak proč ji nutit do lyží, kola apod. Jenomže já na to vždycky zapomenu a už na ni tlačím a už je to na prd. Na kotvě to se mnou zvládla, ale bylo vidět, jako že to dělá ať mám radost a jestli už teda stačí.

Já si zalyžovala bezvadně, ve středu večerní lyžování, téměř prázdný svah, celý den ve čtvrtek, večer boby a v pátek dopoledne. Těsně před koncem mi křuply lyže. Tak to se mi povedlo. 

Juli na noc k tetě Mile a já s Lukim do Kofoly do Krnova. Byla jsem tam poprvé a úžasnej klub. Konečně jsem se dostala na Tata Bojs, snažím se o to už skoro rok. A bylo to nezapomenutelné!

A nejlepší zážitek Julinky z celých prázdnin? No přece nedělní karneval ve Slavkově s tou obrovskou tombolou :)