Doma

Čas se vleče

Pomalu ale jistě se dávám dokupy. Úžasnou knížku téměř dočtenou, nádherná kniha, časopis SOFFA prolistovanej...

... háčkla jsem tady Julince prasátko, to se mi povedlo, je přesně akorát velké, měkké a tváří se sympaticky. Vše jako obvykle od oka. 

Je tady hodně dětí. Je tady velký šrumec. Obdivuju, klaním se a děkuji zdejším doktorům i sestrám. A myslím na Dianku strašně moc a přeji ji štěstí a zase jsem do morku kostí vděčná za vše co mám. A teď nemyslím hmotné věci. 

V pátek bych měla jet domů.

Naplánovaná...

... operace, no nejsem vůbec statečná. Čekat na to až přijde konečně ten den je děs. Hlavou se mi honí hororové scénáře. Kdybych už tak dokázala rezignovat a nechat vše na Bohu. Ještě, že teď musím toho tolik řešit. Ferda zánět v uchu, tzn. návštěvy veterináře. Zařídit udělání soklu na domě alespoň v místě kde má stát bouda na uhlí. Zařídit dlažbu a položení dlažby pod boudou na uhlí...

Mám štítnou žlázu samej uzlík a cystu, tzn., že musí celá pryč. Už mi to říkají léta, tak jsem se rozhodla, že teď. Tak ať to vše dobře dopadne a jsem zase OK doma s Juli. 

... ale to čekání

Taková jiná mozaika

Dočetla jsem

knihu:

Moc pěkný příběh jedné početné rodiny.

To mě přivádí k jedné myšlence. Kdybych měla rozum, který mám teď a bylo mi o dvacet let míň, co bych udělala jinak? Zřejmě s mou povahou: ohnivý střelec bych toho asi moc změnit nedokázala, ale jednu věc, kterou bych změnila, za kterou bych si šla jako lev, vím určitě. Udělala bych vše a ještě víc proto, abych měla hodně dětí. Julinka je úžasná, skvělá, je to moje radost, moje štěstí, můj život a zaplať pánbůh za ni, zasloužila by si mít sourozence a velkou rodinu. Děti jsou doslova naplnění života. 

Hračky na dračku

Prodávaly a rozdávaly jsme hračky, knížky a další dětské věci v sobotu na Hradci v parku u nádraží. Konal se tam Bleší trh pro děti. Děti prodávaly za pár peněz, později za ještě míň a nakonec rozdávaly své hračky. Julinka si to užívala náramě, já také. Bylo to hodně veselé odpoledne.

Juli posbírala všechny obaly od kinder co mi dala (na obháčkování) a nastrkala do nich ty malinké blbostičky, kterých je plný dům. Potom to prodávala za 3 kč jako štěstíčka a byl o to ohromný zájem a šlo to na dračku :)

Naštěstí je ta moja holka tak vycepovaná, že nepodlehla tomu šílenství všechno za pár korun koupit a přinést domů zase hromadu nových hračiček. Vybrala si dvě věci (modrého keramického pejska - pokladničku a to zvíře - viz obrázek) a když ji nějaká maminka chtěla něco darovat, tak vykřikla: né to já si nevezmu, mamka by mě zabila! 

Sopraninová flétna

Julinka si ji hodně moc dlouho přála a básnila o ní.
Tak jsme jí koupili v Hudebninách Poledna v Opavě. 
Sopránová je samozřejmě ta hlavní, na kterou se hraje.
Tahle malinka je krásná, hezky zní, Julinka z měla ohromnou radost.

Čas běží jako bláznivý...

Tak tady moje sestřenice Evička chová Káju od mého bráchy.

A tady chovám já sestřenici Evičku, která je nahoře. 

Uběhlo asi tak nějak čtyřicet let.

Září

První školní den

Hodně velké smutno, že je po prázdninách, letos si je Julinka opravdu užívala. Žádné těšení do školy. Ve třetí třídě by se ještě alespoň trošku těšit měla. Ale její úžasná paní učitelka se rozhodla odejít na jinou školu. Oznámila to poslední týden v červnu. Děti měly šok a rodiče také. Teď mají na tři měsíce učitelku, která odchází v prosinci na mateřskou a kdo bude potom se neví. Julinka z toho má obavy a není sama. Mně se to hodně nelíbí. Ale tak už to v životě chodí. 
Večer mi Julinka řekla nápad na výlet na zítra, vzápětí si uvědomila, že se vlastně už jde do školy, velké ááááách. Asi už si také uvědomila, že začíná ranní družina, škola, odpolední družina, domů až kdysi, úkoly a spát. Rozhodla jsem se ten povinný stereotyp každý den nějakou maličkostí zpříjemnit. Jak jí, tak mě.
Zítra zajdeme s kolem, kolobkou a Ferdou do sadů. Třeba se přidá i strejda Martin.

Máma táta a já