Jak bylo o víkendu?

Sobota - bruslíš bruslím bruslíme

Neděle - po oslavě dědečkových narozenin do velkého divadla na „Zahradu“. 

Když byla Julinka malinká, pár měsíců chtěla sledovat pořád jen příběh ze "Zahrady" od Jiřího Trnky, kde kocoura bolí zub.

Potom jsme se šly podívat na kapra, který se moc povedl Julinčině kamarádce Haničce. Potkaly jsme ji přímo pod stromečkem na kterém kapr visí, u koule, no je to možné?

Dlouhý svetr

Juli dostala svetr po holkách, Elišce a Esterce.
Pletla babička Boženka, ty krásné barvy a Juli sluší moc.

Už se to klube z klubíčka

Příze, kterou jsem si přivezla z Prahy se už pomalu mění v šálek.

Ten bude! 

Háčkuju po chvilkách, pět minut, pátnáct minut, někdy i půl hodina denně.

Někdy vůbec. Ale také někdy třeba téměř hodina strávená namotáváním

klubíčka do použitelné podoby, potom co se do něj Ferda na pár minut nepozorovaně pustil.

Uáááááá!!!!

Ale ten bude!

První krása - vypálená - glazovaná - vypálená - by Julia

Na bruslích šíleně rychle

Lampioňák v Opavě

Krásnej kočičí lampion, ale blikací červené srdíčko nakonec zvítězilo.

Potkali jsme Martina, medvěda, čerty, ježibaby....

Kvílící duchové na "Ptačáku" neměli chybu. 
Julišek dostala hysterický záchvat, chuderka a já od nich nemohla odtrhnout oči ani uši. 

Juli na bluslích

A zatímco já si v Praze užívala příjemný čas s Pavlou (a její rodinou), 

Pavel s Julinkou stihli pořídit přilbu a brusle a vyrazit na zimní stadion. 

2x za jeden víkend. 

Nadšená Julinka, ale nadšená jsem z toho i já, sama bruslit neumím. 

Do Prahy za Pavlou!

Tak se to nakonec povedlo! A bylo to bezvadny! 
Po asi roce těšení a plánování jsem do Prahy za kamarádkou Pavlou, opravdu dorazila. Pendolinem - pro mě mooooc příjemný způsob cestování. Nachystala jsem si časopis, knihu, háčkování, film do mobilu, mluvené slovo a také jsem si chtěla zdřímnout...cha, jede to nějak moc rychle.

Ranní pohled z okna na zahradu, s vyhlídkou na slunečný den, vypečená husička,
zraněný kocourek, klubíčko DAPHNE Lace pro mne
a sovička ve vlaku vyrobená pro Juli, nejen to byla Praha.

Výstava Mileny Dopitové, Miluji a přijímám

Vidíme se s Pavlou sotva jednou, dvakrát do roka, přesto to bylo, jako bychom se znaly a vídaly každou chvíli. Díky Pavli.

Giganti doby ledové

Sobota začala tak, že Juli nemohla otevřít jedno své oko.

Oteklé, červené, od nějaké potvory pokousané oko, nevypadalo vůbec hezky.
Takže pro jistotu pohotovost a následně obklady, mastička, kapky...

Přesto jsme odpoledne už běžely na výstavu do kostela sv. Václava.

Viděly jsme 18 vyhynulých tvorů z doby ledové z různých koutů světa v životní velikosti,
na kterých vědci a výtvarníci pracovali dva roky. 
Šavlozubec, Mamut, Pták Moa, Lenochod...
Pobíhající děti mezi těmi obry vypadaly ještě menší a zranitelnější. 

Každopádně jsme si to s Julinkou užily, stejně tak dětský punč „u koule“ 
(tady si Juli jako obvykle okamžitě našla kamarádku, se kterou tu kouli oběhly asi 100x). 

A hurá domů za taťkou, který se už přijel ze závodů z Branek, kde tenkrát nedojel do konce, motorka to vzdala.

Ještě tohle:

V kostele je nově instalovaný obří obraz Antona Pettera, 
vyobrazující zavraždění svatého Václava, po celkové rekonstrukci.
Rozměry díla jsou 510 na 850 centimetrů.
Rám je vysoký 1291 centimetrů. 
Tento rozměr odkazuje na rok založení Dominikánského kláštera v Opavě.

Huráááá, Juli jezdí na kole bez bočních koleček!!!

from pinterest.com

Kvarteto poprvé

Koupila jsem si kvarteto v malé přenosné taštičce, protože se mi hodně líbilo.

A nastal čas si poprvé s Juli zahrát. Nejdříve s otevřenými kartami na nečisto
a následně opravdově, podle pravidel.
Když měla Julinka dát svou kartu, propukla nečekaně v hurónský pláč,
a s vytřeštěnýma očima a velkými gesty nám začala vysvětlovat (a to ona umí)
proč nám tu kartu opravdu nemůže dát.
Nedalo se to udržet, ač jsme nechtěli, vypukli jsme s Pavlem
v děsný smích...
Hru jsme úspěšně dohráli do konce, ke spokojenosti nás všech!