a následně opravdově, podle pravidel.
Když měla Julinka dát svou kartu, propukla nečekaně v hurónský pláč,
a s vytřeštěnýma očima a velkými gesty nám začala vysvětlovat (a to ona umí)
proč nám tu kartu opravdu nemůže dát.
Nedalo se to udržet, ač jsme nechtěli, vypukli jsme s Pavlem
v děsný smích...
Hru jsme úspěšně dohráli do konce, ke spokojenosti nás všech!
Žádné komentáře:
Okomentovat