Už jsme déle jak týden doma ze Štúrova, ale já se pořád neumím (nechci) dostat zpátky do reality a zpátky do toho kolotoče. Pořád nejsem praktická a věčně na něco zapomínám....
Bylo tam táááááák dobře. I když jsem byla jediná, která nechtěla ještě domů. Juli se těšila na Ferdu a říkala: mami sedm dní, nejvíc sedm dní budeme jezdit na výlety. Po návratu běhala po zahradě a po domě jak víla a celá šťastná.
Zatímco já bych nejraději nasedla do auta bydlecího a jezdila sem a tam po světě alespoň měsíc, dva v kuse.
A to jsem se do Štúrova ani moc netěšila, nebyla jsem ještě připravená na dovolenkování a to jsem si říkala jak to máme v Herticích bezva a krásné a proč jedeme pryč a ejha jak se to všechno otočilo.
Lukáš měl naštěstí navigaci, takže jsem byla co se týče cesty naprosto klidná
Žádné komentáře:
Okomentovat