Šťastná

Díky tatínkovi, Julinka už měla svého křečka v ruce, myslím, že díky mě, se ho bála do té ruky vzít.
Já to prostě fakt nemusím. Myslím, že si zasloužím ocenit už jen za to, že jsem Julince křečka koupila a dovolila ho mít doma :)

Ale, pro Juli to je tak strašně moc nesmírně důležité pohrát si s ním a každý večer s tím bojuje.
Ještě před týdnem by ho ani nepohladila, už ho mazlí o dušu, ale vytáhnout z klece ještě úplně neni jen tak. Vůbec nevidí své pokroky a úspěchy. Po večerech s pláčem, že to nezvládla a ráno šťastná, když se jí to s tátou povede. Je to vypětí.